Fairytale Marathon je akcia zameraná pre programátorov-grafikov s mottom "Ukažte co umíte v průběhu 48 hodin!" Toto motto je naozaj vystihujúce. Zistil som, že v pribehu dvoch dní sa dá toho stihnúť naozaj vela. Ale iba za cenu nedostatku spánku, veľmi skromného jedálničku a bolestí zadných častí tela z neustáleho sedenia:)
Zadanie znelo nasledovne:
Vytvořte systém, který:
na vstup dostane pohádku v českém jazyce, UTF8 kódování, plain text
bude mít interaktivní uživatelské rozhraní (v nejširším smyslu)
s použitím libovolných technologií (web, mobil, desktop, …)
cílová skupina jsou děti – miřte na ně UI i obsah
postup zpracování:
systém dostane text, má 10 min na zpracování
můžete mít rodičovské UI ve kterém po zpracování systémem dospělá zkušená osoba (někdo z vašeho týmu) během max 1 minuty provede upravení pohádky
pak je pohádka předvedena dítěti – s libovolnými prvky interaktivity
mateřský jazyk dítěte není znám – jazyk prezentace musí být globální
Na prvý pohľad sa zdá že zadanie je celkom priateľné a vcelku zaujímavé. Veď každý raz bol dieťa, tak si dokáže predstaviť ako by tento systém mohol vyzerať. Ale po krátkom zamyslení sa nad týmito pár riadkami každý programátor zistí že zadanie je neriešitelné, a podla slov prof. Herouta - experta na PC grafiku - "zadání bylo brutální". Ďalej to komentoval týmito slovami:
"Mě nadchlo na účastnících Marathonu, že jsou tím typem lidí, kteří se neptají: „Jde to zadání vyřešit?“ Protože by si museli celkem správně odpovědět, že nejde. Zadání je brutální v tom smyslu, že nebylo možné přijít s uspokojivým řešením ani kdyby na to měli tým dvacíti vývojářů a dva měsíce času, natož dva dny ve čtyřech lidech. Tam proště poznání IT a vědy vůbec ještě není. "
Takže sme mali vymyslieť riešenie neriešitelného problému. Ale fakt, že zadanie je neriešitelné, v tom zhone pri riešení nikto ani nezaregistroval. Každý sa snažil niečo vymyslieť a popasovať sa s týmto problémom.
Na celej akcii bolo množstvo vecí, ktoré ma fascinovali: pohodovosť jednotlivých účastníkov a taktiež aj oragnizátorov, atmosféra v ktorej sa pracovalo, pripravené občerstvenie a "coffe-breaks". Ale asi najviac ma oslovila atmosféra, ktorá zavládla počas noci: vonku nie je ani živej duše, ale v priestoroch CVT sa poneviera partička IT-ákov a ťuká si niečo do klávesnice, bojuje so stále silnejším pocitom ospalosti. Borci, ktorý to už nezvládajú sa prechádzaju po miestnosti a hladajú zbytky nedopitej kávy...proste psycho.
Ja som bol v týme ešte s jedným spolužiakom. Pôvodne sme boli traja, ale tretí člen týmu to vzdal už v úvodnej časti súťaže. Asi nezvládol ten pocit zúfalstva a bezmocnosti, ktorý sa dostavil hneď po zverejnení zadania. Tieto návaly zúfalstva sa potom ešte niekoľkokrát zopakovali, ale nakoniec sme dokázali aj vo dvojici vytvoriť celkom slušnú aplikáciu - vlastne to bola hra. Táto hra fugovala tak, že najskôr analyzovala text rozprávky, zistila si klúčové slová tvoriace dej rozprávky a k týmto slovám si na internete našla obrázky. Obrázky sa potom zobrazili na hracej ploche, pridalo sa zopár obrázkov ktoré s rozprávkou nemali nič spoločné a cielom hry bolo obrázky usporiadať tak, aby ich postupnosť korešpondovala s dejom rozprávky.
 |
| Nahranie textu rozprávky |
 |
| Začiatok hry |
 |
| Priebeh hry |
A ako sme dopadli? Skončili sme na 4. mieste a získali sme ocenenie za "originálny nápad". Ale na takýchto akciách sa nehrá na umiestnenie. Ide tu hlavne o množstvo skúseností, nadviazanie nových kontaktov a o ten pocit sebauspokojenia na konci, povedať si že som to dokázal - to je na nezaplatenie.
No comments:
Post a Comment